kapitola o Kyšperku z knihy Augusta Sedláčka - Hrady a zámky království českého 1882, autorem kreseb je pan Libschner.

KYŠPERK HRAD A TVRZ

Nad městem Kyšperkem, pěkným svým položením znamenitým, zdvihá se vysoké a na stranu východní velmi příkré návrši, kteréž jest rokli hlubokou na dva hřbety roztrženo. Na hřbetu k městečku bližším stojí kaple sv. Janu zasvěcená, již dal r. 1736 hrabě Jan z Bredova postaviti, a slove proto Svatojanský kopeček, druhému hřbetu říká se Hradisko, poněvadž tu kdysi hrad prvních držitelů stával. Z něho arci již nic nezbylo kromě valův a příkopův, než bývalou jeho polohu o rozdíleni lze ještě dobře poznati. Hřbet hradiska jest úzký, jen na konci, kde hrad stával, se rozšiřuje. Polohou svou byl hrad tento velice stvrzen. Na jih a východ byly stráně, jež srázně a hluboko k břehu Orlice spadají, ostatní strany byly příkopem, valem a hradbami dobře střeženy. Přes přikop, který hradisko od hřbetu odlučoval, přicházelo se na úzké, ale vysoko položené předhradí, jež bylo na tuto stranu zároveň valem, a zužujíc se potom u val obyčejných rozměrů hrad na severní straně zavíralo. Od tohoto předhradí oddělen byl hrad na dvou stranách příkopem stoje na ostatních dvou stranách na kraji již dotčených velmi vysokých a příkrých boků hradiska. Hrad sám nebyl objemu velikého, za to však přepevný, skládaje se toliko z jednoho stavení, tuším i bez hradeb. Nic z něho nezbylo kromě množství kamení, jež posud na hradišti rozházeno jest.

Po spuštěni hradu neměl Kyšperk dlouhá léta sídla panského; v 16. století postavena tu nová tvrz, nynější zámek, jež však, nic pamětihodného neukazuje, rovnaje se ve všem mnohým zámkům nynějším, stavením to jednoduchým beze všech ozdob stavitelských. Krásnou zahradu při něm navštěvuji rádi nejen domácí, nýbrž i příchozí, libujíce si v malebném rozhledu z ní na pěkné a hornaté okolí. 1)

Jedna větev pánů ze Žampachu, kteří se v těchto končinách asi v 13. století usadili a tu celou krajinu od Sudslavě až k hranicím Kladska a Moravy zaujali, založila ke sklonku 13. století hrady Žampach a Kyšperk a městečka Mladkov a Králíky. Nejstarší držitel Kyšperka Jeniš z Kyšperka (de Geyrsperg) smutné proslul loupením (r. 1308), zvláště pleněním zboží Landšperského, jež klášteru Zbraslavskému patřilo. 1)

Landšperk z hradiska Kyšperského

Nástupce Jenišov (bezpochyby syn) Buzek ze Žampachu seděním na Kyšperce byl r. 1349, 25. ledna pánem jedné části podací kostelního v Sudslavi a připomíná se v letech 1354-1370 jako pán celého podací kostelního v Mladkově a části v Lukavici. Když roku 1370, 17. června nového kněze podával ke kostelu Lukavskému, podával s nim syn jeho Jeniš z Kyšperka. Roku 1368 koupil Bušek tvrz Závořici na Moravě a zapsav na ni véno manželce své Bolce ze Sovince zemřel nedlouho potom. Vdova po něm zůstalá vdavši se po druhé za Viléma z Kobeřic, jemuž věno své zapsala, připomíná se ještě r. 1379. O Jenišovi, synovi jeho, mimo dotčenou zprávu žádná paměť se nezachovala, a zdá se, že on neb jeho potomci uchýlivše se na Sudslav Kyšperk prodali.

Zboží Kyšperské, jež se objemem svým asi pozdějším Králickému a Kyšperskému panství (však bez Orlice) rovnalo, přešlo v drženi sousedních pánů z Potšteina, jejichž panství Žampašské se tudíž porozsířilo až ke hranicím zemským. Mikuláš z Potšteina podával již roku 1396-1397 ke kostelu Lukavskému a r. 1416 ke kostelu Mladkovskému. Potomci jeho, kteří na Žampachu seděli, byli také pány Kyšperskými, mimo krátkou dobu r. 1539-1548, ve které Kyšperk a Mladkov zastaveny byly. Když počala vláda Žampachův, opuštěn jest starý hrad a ponechán rozpadení; v 16. století byla paměť naň úplné vymizela.

Poslední pán, jenž ještě Kyšperk k Žampachu držel, byl Zdeněk z Potšteina († r. 1562). Po jeho smrti rozdělili se synové jeho Jan Burjan, Vilém, Karel a Čeněk r. 1568 dne 26. ledna o panství otcovská, při čemž Jan Burjan dostal Králíky a Mladkov, Vilém Žampach, Karel Přestavlky a Čeněk Kyšperk. Čeněk ještě let svých neměl, pročež se nejstarší bratr Jan Burjan také v díl jeho uvázal, oběma společné vládl a na obou dluhy zapisoval. Týž usadiv se v Kyšperce vystavěl v městečku nové sídlo, z něhož tvrz vznikla. Manželku měl Bohunku ze Žerotína, jíž roku 1570 (vkl. 4. listopadu) na sídle Kyšperku, na dvořích popl. s popl., na městečku, na vsi Lukavici Dolní s dvorem popl., na vsích Lukavici Horní,Rotneku, Jankovicích, Nekoři celých, Šedivci dvoru popl. a dvořích kmecích 2500 kop gr. č. věnoval. Roku 1571 koupil ve spolku s bratry svými Karlem a Čeňkem (nezletilými) hrad Žampach s panstvím, zadlužil se však potom velice, tak že po jeho smrti († před r. 1574) věřitelé na pozůstalé jeho dědictví naléhali. Starodávné sídlo rodu, hrad Žampach, bratří jeho prodali, a četným věřitelům musily býti puštěny Králíky a Mladkov, jež potom roku 1577 prodali. 2) Již dříve (roku 1574 dne 3. prosince) byli kommissaři k tomu nařízení spolu s Čeňkem Žampachem z Potšteina zboží Kyšperské Janovi mladšímu z Valdšteina prodali.

Plán Hradiska a Kyšperka: 1. Místo, kde stála tvrz, 2. přikop, 3. násep

Jan mladší, potom starší řečený, z linie Bradlecké přikoupil ještě roku 1590 zboží Chotěšické. Zemřel několik let potom jsa poslední této haluze. Sedm pánů z rodu Valdšteinského hlásilo se k dědictví po něm, a aby se tím lépe spolu srovnati mohli, učiněna jest mezi nimi smlouva r. 1599 dne 5. března, potom pak rozdrtili se o ně, při čemž se dostal Adamovi první díl (Kyšperský), Henikovi druhý díl (Chotěšický) a ostatním třetí díl. Adam mladší z Valdšteina na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích, J. M.C. rada a komorník, prodal potom r. 1601 dne 19. března (vkl. 16. května) tvrz Kyšperk s dvorem popl. pod ní i jiné dvory, městečko, vsi Jankovice, Rotnek, Lukavici Dolní a Horní, Nekoř, Šedivec, Sobkovice. Mistrovice, Lubník, Těchonín, Čelný, Vlčkovice, Petrovice České Jiříkovi Stumbergarovi ze Stumberka na Kaffmberku a Fraumberku za 40.000 kop mís.

Pán tento, jenž byl také pánem na Mureku, JMC. radou a dědičným číšníkem knížectví Štýrského. Psal se vlastně ze Štubenberka a pocházel z rodiny Štýrské, jejímiž prvotními sídly byly hrady Štubenberg a Kapfenberg; příbuzní jeho drželi tehda panství Novoměstské v Čechách. Za časů českého povstání zůstal císaři věren a zachován proto při svých statcích. Roku 1628 dne 2. března postoupil Jiřík práva svého ke Kyšperku vnuku svému Jiřímu Volfovi z Losenšteina, jenž asi r. 1635, pořízení o svém statku neučiniv, náhle zemřel. Syn tohoto Jiří ACHÁC z Losenšteina a na Losenšteině, Leuten, Gschwendt, pán panství St. Petrini der Aur, Siessenbrunu, Kyšperka a Ličova, J. M. C. tajná rada, zemský maršálek v Rakousích a zemský lovčí v Horních Rakousích, zdědiv panství po otci s bratřími svými převzal Kyšperk za svůj díl (r. 1635, 23. října) a prodal jej potom smlouvou r. 1650, 30. června učiněnou Adamovi Mikuláši Vitanovskému z Vlčkovic na Uherště a Orlici a Anně z Řeneč, manželce jeho, za 60.000 fl. rh. 2) Když byl Adam Mikuláš manželku svou přečkav r. 1653 zemřel, nařízeno jest od soudu zemského bratru jeho Vilémovi Alexandrovi z Vlčkovic, aby se v poručenstvi nad zůstalými sirotky Hynkem Jetřichem a Lidmilou Františkou a statkem jim náležitým uvázal, pročež si tento toho roku dne 30. května komorníka k uvázáni v Kyšperk, Orlici a Uhersko u úřadu desk zemských vyžádal. Roku 1661 obdržel dotčený syn od soudu zemského doplnění let svých a uvázal se v únoru toho roku v řečené 3 statky.

Hradisko u Kyšperka

Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic zasnoubil se r. 1670 dne 25. ledna s Johankou Majdalenou Hrzánkou z Harasova, dvorskou damou císařové Eleonory, jejížto véno i s obvěněním a přídavky v sumě 35,000 fl. na panství Kyšperském zapsal. 1) Byl pán staveb velice milovný, r. 1680 nejen zámek v nynější jeho podobu uvedl, nýbrž i kostel zámecký sv. Vácslava (kterýž byl potom na kostel farní povýšen) znovu postavil a slušně ozdobiti dal. Poněvadž dítek neměl, odkázal veškeré jmění své manželce, kteráž se po smrti manželově († r. 1681) ve všecky statky jeho, Kyšperk, Orlici, Uhersko, Čeprovice a Milenovice uvázala a po nedlouhém vdovském smutku za Norberta Leopolda Libšteinského z Kolovrat, c. k. komoří a radu nad appellacími, vdala; při smlouvách svatebních roku 1682 dne 7. října uzavřených zapsáno jí 30.000 fl. na panství Chroustovském, jež otci ženichovu náleželo. Než nebylo paní popřáno dlouho býti po boku manžela svého; cítíc na sobě neduh nemoci sepsala roku 1683 dne 20. prosince poslední své pořízení, jimi veškeren statek svůj, tudíž Kyšperk s Orlicí a Uhersko, manželu svému odkázala, při čemž neobmeškala nejen příbuzné své, nýbrž i služebníky nějakým odkazem obdařiti. Po brzké její smrti († r. 1085 dne 15. listopadu) hrabě Norbert nejen se uvázal ve statky zděděné Kyšperk s Uherskem (ostatní byly prodány), nýbrž i v poručenstvi nad nezletilým synem svým Františkem Karlem s dotčenou Johankou splozeným. Dlouho nemohl oželeti ztráty choti své a teprve roku 1691 přikročil k druhému sňatku s Marii Magdalenou Slavatovnou z Chlumu († r. 1700). Ačkoliv se mladý hrabě František teprve r. 1706 k dědictví po mateři přihlásil a otci svému z poručenstvi poděkoval, přece mu byl otec již o několik let dříve panství Kyšperské k užívání vykázal, neb nalézá se, že týž František r. 1698 kostel v Nekoři a r. 1704 kostel v Těchoníně opraviti a znovu postaviti dal; Poněvadž si otec Norbert panství zase míti žádal, prodal mu je František Karel roku 1714 dne 22. dubna za 270 000 fl a 300 dukátů klíčného, a sice zámek Kyšperk s kostelem zámeckým a kostelem farním se všemi vesnicemi a se statkem Orlickým. Dlouho nově nabytého panství nedržel; neb když byl r. 1716 dne 17. dubna zemřel, spadlo veškeré jmění jeho na syny Františka Karla a Norberta Vincenta. Starší z nich, jenž dostal také svěřenské panství Rychnovské, uvázal se v Kyšperk jakožto díl naň přišlý a prodal jej r. 1717 dne 24. dubna Ferdinandovi Markvartovi hraběti z Harachu za 285.000 fl. a 500 (luk. klíčného pro manželku prodávajícího. 3)

1) Co Heber (III. 220) vypravuje, vzato toliko ze Sommerovy topografie (str. 293.) a odtud pojat také omyl, že stojí kaple sv. Jana na hradisku.

2)Panství se popisuje: zámek s dvorem, dvory Lukavský, Popluží, Sobkovice, Těchonínský. Vernéřovský, městečko, vsi Jankovice, Rotnek (Rotnedeh), Dolní Lukavice. Horní Lukavice. Nekoř (Neckocz). Šedivec (Schedowitz , Sobkovice, Těchonín (Linczdorff). Celné (Zellney, Vernéřovice (Wernstorff). Petrovice (Bohm,. Petersdorf). Lubnik. Mistrovice (Mistrovicz). Ke dvoru Popluží klade Heber (Burgen etc. III. 220) bývalou tvrz. Patřívala prý r. 1534 Severinovi Helvikovci z Helvíkovic, jenž byl v Žamberském kostele v levo od oltáře sv. Františka pochován O dvoře tomto nečiní se v pamětech našich před r 1650 zminka. Když prý Popluží r. 1814 shořelo a polom rum dobýván byl, nalezly se prý základy nějakého starého stavení. Že tu tvrz bývala, ničími nelze provésti.

3)Další osudy zámku vykazují jen změny majitelův. Hrabě Harrach zemřel roku 1725 dne 22. února bezdětek (Slov. N.) Později držel Kyšperk hrabě Jan z Bredova. který vystavěl kapli sv. Jana Nepomuckého na vrchu Hradisko, použiv bezpochyby kamení ze sutin starého hradu (Sommer str. 293).. Dcera jeho Terezie zasnoubila se s hrabětem Cavriani, po ni dědila r. 1815 dcera její Maria Anna provdaní hraběnka Marcolinova, a po léto r 1834 dcera její Terezie provdaná hraběnka Nimptschová vedle dědičných odevzdáni.1 r. 1836 dne 17. prosince a r. 1837 dne 11. března.

Zpět na úvodní stránku